V padesátých a šedesátých létech, tedy v době, kdy zejména v rozvojových
zemích prudce stoupal počet hladovějících obyvatel se intenzívně hledaly
nové zdroje kvalitních bílkovin. Pozornost se soustředila na řasy, většinou
zelené vodní rostliny, z nichž zvláště buněčné, mikroskopické formy se
vyznačují velikou rychlostí růstu a vysokým obsahem cenných látek. Vysoké
výnosy organické hmoty dokazují, že řasy dovedou při fotosyntéze využít
za vegetační sezónu až 10x lépe dodávanou energii slunečního záření než
kulturní rostliny To je v dnešní době hledání levných zdrojů čisté energie
mimořádně významné. Obrovskou výhodou řas je také možnost jejich úplného
využití, neboť nevznikají méně hodnotné vedlejší produkty, obvyklé u pěstovaných
plodin (sláma, odumřelé listy, kořeny ap). Další výhodou je i to, že při
kultivaci řas nedochází ke ztrátám dodávaných živin nebo k jejich znehodnocení,
jak to tak dobře známe v klasickém zemědělství. |