V padesátých a šedesátých létech, tedy v době, kdy zejména v rozvojových zemích prudce stoupal počet hladovějících obyvatel se intenzívně hledaly nové zdroje kvalitních bílkovin. Pozornost se soustředila na řasy, většinou zelené vodní rostliny, z nichž zvláště buněčné, mikroskopické formy se vyznačují velikou rychlostí růstu a vysokým obsahem cenných látek. Vysoké výnosy organické hmoty dokazují, že řasy dovedou při fotosyntéze využít za vegetační sezónu až 10x lépe dodávanou energii slunečního záření než kulturní rostliny To je v dnešní době hledání levných zdrojů čisté energie mimořádně významné. Obrovskou výhodou řas je také možnost jejich úplného využití, neboť nevznikají méně hodnotné vedlejší produkty, obvyklé u pěstovaných plodin (sláma, odumřelé listy, kořeny ap). Další výhodou je i to, že při kultivaci řas nedochází ke ztrátám dodávaných živin nebo k jejich znehodnocení, jak to tak dobře známe v klasickém zemědělství.
A tak koncem padesátých let vznikla v USA, Japonsku, Izraeli a západním Německu výzkumná pracoviště, jejichž cílem bylo ověřit, zda a v j aké míře by bylo možné kultury řas řízeně pěstovat. Již v roce 1960 bylo založeno obdobné pracoviště také u nás. Je jím současný Sektor autotrofních mikroorganismů Mikrobiologického ústavu Akademie věd na Opatovickém mlýně v Třeboni, který dnes patří v oboru řasových biotechnologií mezi světově uznávaná a velmi zkušená pracoviště. Byly zde vypracovány např postupy, na základě kterých se za řízených podmínek růstu v bioreaktorech s umělým osvětlením nebo na glukóze za tmy syntetizuj í v řasách cenné produkty s vysokou užitnou hodnotou, postupy intenzívní kultivace řas v bioregeneračních cyklech na palubách kosmických lodí a unikátní technologie velkoobjemové produkce řas v solárních jednotkách, zaměřené zejména v poslední době na využití v humánní výživě a krmivářství, humánní a veterinární medicíně, farmaceutickém průmyslu, kosmetice a dalších odvětvích. Tyto postupy jsou chráněny více než 20 patenty.